I opeřenci mají svůj svátek. Letos ho oslaví už po stodeváté. Tak dlouho existuje Mezinárodní den ptactva, který připadá na 1. duben.

Ptáci jsou totiž první „část“ ohrožené přírody, kterou se lidé rozhodli chránit. Stalo se tak v roce 1906 podpisem Mezinárodní konvence o ochraně užitečného ptactva. Už čtyři roky předtím – 19. března 1902 – byla v Pařžíži podepsána Úmluva na ochranu ptactva pro zemědělství užitečného.

Ovšem Rakousko-Uhersko obě tyto úmluvy předběhlo. Už v roce 1900 ohlásilo na 1. dubna akci pro školy Den ptáků – a s nimi tehdy děti oslavovaly také stromy.

Vraťme se však do přítomnosti. Mezinárodní den ptactva si připomínáme, abychom upozornili na to, jak jsou ptáci v dnešním světě ohroženi, a tím přispěli k ochraně jich samotných i jejich stanovišť. Zvláštní ohroženou skupinou jsou stěhovaví ptáci, kteří každoročně překonávají často neuvěřitelné vzdálenosti (vůbec největší dálku uletí rybák dlouhoocasý – 40 tisíc kilometrů). Čekají na ně totiž sportovní lovci, kteří jsou každoročně vinni smrtí asi milionu tažných ptáků.

Ptáci jsou velcí rekordmani. Patří mezi ně třeba sokol stěhovavý, nejrychlejší tvor na zemi. Dokáže letět rychlostí až 450 kilometrů za hodinu. Nebo papoušek ara, který se může dožít více než sta let. Někteří ptáci dokonce „pracují“, aby se dostali k potravě: racci sbírají z pláže kraby, vyletí s nimi do výšky a pustí je na pobřeží. Krabí skořápka se pádem rozbije a racek si tak může pochutnat na krabím mase.

A co říkají o 1. dubnu pranostiky?
Prší-li na 1. dubna, bude mokrý máj.
Copak by to bylo za duben, aby jaro nevyvedl aprílem.

  1. dubna slaví svátek Hugo.
    Je to mužské jméno germánského původu, které popisuje svého nositele jako člověka bystrého, charismatického, překypujícího myšlenkami a nápaditostí. Najdeme je i v jiných jazycích – samozřejmě v němčině, pak také ve slovinštině či srbochorvatštině, ve španělštině a portugalštině a v evropských severských jazycích. S drobnými obměnami se vyskytuje taky v angličtině, francouzštině, italštině nebo u našich východních a severních sousedů (tedy na Slovensku a v Polsku).
    Hugo není jméno ledajaké, nosili je a nosí nejrůznější významní lidé, třeba herci Hugo Haas (Čech), Hugh Grant (Brit), Hugh Jackman (Australan), venezuelský prezident Hugo Chávez, mexický fotbalista Hugo Sánchez nebo slavný francouzský spisovatel Victor Hugo, který je měl coby příjmení.