Proč krasobruslaři nepadají na zadek

Sledovali jste někdy krasobruslení? Jak bruslař vyskočí do vzduchu, třikrát se otočí a pak dopadne na tenký ostrý kus ocele, to vše navíc na kluzkém ledě.

U profesionálů vše vypadá tak jednoduše, ovšem pokud to zkusíte sami, je to jiná. Ježdění od stěny ke stěně na kluzišti, bolest kotníků a chodidel. Kdo stojí na bruslích poprvé, má problém jet rovně, ne tak balancovat na jedné brusli, nebo dokonce předvádět otočky. I když olympijští krasobruslaři vypadají, že popírají všechny fyzikální zákony, ve skutečnosti pozměnili svůj mozek, potlačili své reflexy.

Pokud člověk hodně nakloní hlavu, projeví se obranný reflex, abychom nespadli. Neurony ve vnitřním uchu vypustí kaskádu signálů přes mozkový kmen a míchu do svalů, kde tělu řeknou, ať se zase narovná. Při sportu, jako je bruslení, je však tělo velmi často v nepřirozených pozicích. Jak tedy krasobruslař přesvědčí svůj mozek, že je naprosto v pořádku, když je tělo v půli cesty k rozbití si nosu o led?

Podle výzkumů můžeme trénováním vytvořit nové cesty v mozku, v tomto případě v mozečku. Takže pokud se krasobruslař dostane do neobvyklé pozice, mozeček pošle signál, čímž přeruší reflex, který by zasáhl do požadovaného pohybu.

Bruslaři také vynikají ve vyhýbání se závratím. I zde to je díky potlačování reflexů, tentokráte v očích. Když se pohybujeme, naše oči to automaticky kompenzují, abychom se mohli stále dívat na jedno místo. Normálně pokud se točíme, například na kolotoči, a najednou se zastavíme, máme pocit, jako bychom se stále pohybovali. To proto, že tekutina ve vnitřním uchu, která je zodpovědná za detekci pohybu, se stále ještě díky setrvačnosti hýbe. Díky tomu se i vaše oči stále snaží kompenzovat pohyb, který ovšem již přestal, a proto máme závrať. Podle profesora P. J. Cullena, který se zabývá neurovědou, se krasobruslařův mozek naučí, podobně jako v předchozím případě, ignorovat falešný pocit pohybu na konci otočky a zredukovat tento reflex na minimum.

Takto vytrénovat mozek ovšem zabere spoustu času, ne nadarmo se říká, že cvičení dělá mistra. Když se podíváte, jak absurdní jsou některé figury, jak obtížné je nejenom tělo do některé z těchto poloh dostat, ale ještě v ní i vydržet a ladně navázat nějakou jinou, to vše na kluzkém ledě, je to ohromující. A nejenom pohyb jako takový, ale i vše, co se za ním skrývá. Hodiny a hodiny tréninků, stovky pádů, a dokonce i přeprogramování mozku.

Terka
Zdroj: scientificamerican.com